Druhy českých medů - který si vybrat?
Medů je v nabídce každého českého včelaře hned několik. Největší výběr nejspíš najdeme na farmářských trzích nebo přímo u včelařů samotných. Ale jak se v této široké nabídce vyznat, co je pro nás nejlepší a jaký med chutná nejlépe? S největší pravděpodobností dáte nakonec stejně na svůj vlastní instinkt a chuť, ale není na škodu vědět, který z medů pro Vás může být i lékem… Sestavila jsem pro Vás krátký návod, jak se v českých medech lehce vyznat.
Květový (nektarový) med – přírodní koncentrát z květů rostlin. Je výborně stravitelný díky obsahu jednoduchých cukrů – glukózy a fruktózy, a proto vhodný zejména pro děti a starší lidi.
Obsahuje pylová zrna různých rostlin, které obohacují med o významné přírodní látky s povzbuzujícími účinky. Je vhodný pro běžnou denní spotřebu, ale i při nachlazení a jako přírodní sladidlo do čaje či kávy.
Květový (pastovaný) med – přírodní květový med, speciálně upravený do krémovité až pastové konzistence řízenou krystalizací. Pastovaný med si zachová všechny chuťové i kvalitativní vlastnosti medu květového. Má světle bělavou až nažloutlou barvu, snadno se roztírá ale neteče.
Co je pastování? Jakmile začne květový med krystalizovat, tak jej včelař několikrát zamíchá např. bukovým hranolem. Nic se nezahřívá, nic se nepřidává. Med dál již nekrystalizuje a získá krémovitou konzistenci. Neteče a je dobře roztíratelný. Je velmi oblíbený.
Medovicový neboli lesní med – je zlatavě tmavší barvy (což způsobují rostlinná barviva, která jsou obsažena v míze dřevin). Vzniká činností včel za spolupůsobením mšic a dalšího hmyzu ze šťáv převážně lesních stromů a keřů. Pozn. Med pochází většinou z tzv. medovice – což jsou výměšky mšic, které včely na listech a jehličí stromů sbírají. Obsahuje složitější cukry a zejména více minerálů, proto je vhodný pro sportovce a těžce pracující. Je vzácnější, protože jeho výskyt v roce závisí nejen na lokalitě, ale i na vývoji počasí.
Med smíšený – většinou obsahuje med ze stromů, rostlin a bylin. Smíšené medy mají velmi rozdílné vlastnosti závislé většinou na větším množství druhů rostlin, z nichž donášejí včelstva nektar. Chuť i celkový vzhled těchto medů jsou tak silně proměnlivé v závislosti na stanovišti a druhu navštěvovaných rostlin. Kterýkoliv včelař Vám kdykoliv rád objasní, co konkrétní med obsahuje.
Lipový med - má jantarově nazlátlou barvu a výraznou vůni lipových květů. Lipový med pochází z nektaru lipových květů velice často s výrazným podílem lipové medovice. Má výraznou vůní a chuť po mentolu.
Med akátový – (druhový med medu nektarového) med akátový vzniká v nejintenzivnějších snůškách v teplých oblastech Čech a jihovýchodní Moravy. Akátový med je vodojasné až lehce nažloutlé barvy s lehkým zelenavým odstínem, který je typický zejména pro velmi dobře vyhraněné akátové medy. Akátový med má v důsledku mimořádně vysokého obsahu fruktózy výrazně sladkou chuť s jemným typickým aromatem. Vysoký obsah fruktózy způsobuje i dlouhou dobu tekutosti tohoto medu.
Medy ze svého okolí najdete například zde a pro opravdové fajnšmekry doporučuji přečíst si článek Včelařských novin, který odborně popisuje všechny různé druhy medu na českém i evropském trhu.
Valašská hřibová polévka jako od babičky
Na houby jsem chodila už od malička. S tátou jsem v létě každou sobotu ráno vyrazili s košíčkem, křivákem, šátkem na hlavě a gumákama.. A šlo se. (Představa, jak jsem tenkrát vypadala mi přijde víc než komická.)
Teď už jsem ale asi zpohodlněla a na houby zajdu už jen velmi zřídka. Proto když se k nám na stránky www.Nalok.cz přihlásila firma Holoubek & pravnuci nabízejcí veškeré jedlé houby “ve stavu syrovém, sušeném, mraženém či konzervovaném”, okamžitě jsem dostala chuť na nejednu poctivou hřibovici.
Na štědrý den u nás polévku dělal vždy táta a to ze sušených pravých hřibů, které jsem to léto nasbírali a sami nasušili. Recept pochází od babičky (jeho maminky) a já jsem se jej dnes proto rozhodla vyzkoušet.
Upozornění: Jedná se o vzácný rodinný recept, proto s ním prosím také náležitě zacházejte.
Co budete potřebovat na valašskou hřibovou polévku
Představuji si, že recept na polévku vznikl nejpravděpodobněji v miniaturní kuchyňce naší chaty na Kasárnách, kde babička trávila skoro celé léto a zimu a kde nám vždy vykouzlila nějakou tu dobrůtku.
Na 2.5 litru vody:
Asi 30g sušených hřibů (toto množství nasušíte asi z půl kila čerstvých hřibů) - Můžete zkusit hřiby z Mykofarmy ve Vimperku nebo již zmiňované Holoubek & pravnuci
100 g másla na zásmažku
hladkou mouku
sůl, pepř
zeleninový vývar
2 vajíčka
Houby jsem zvolila pravé, nejlépe voní a mají krásnou strukturu. Jako alternativu můžete zvolit třeba suchohřiby či jiné aromatiké hřiby. Důležité je, aby byly sušené.
Do hrnce nalijte studenou vodu - na 2.5 litru asi 30g sušených hřib, posolte podle potřeby a začněte vařit na středně velkém ohni (stupni).
Po hodině až po 1.5 hodině by měly být houby měkké. (Už neplavou na hladině.) Vývaj je světle až středně hnědý. Nyní můžete vývar ochutit - přidejte sůl, pepř, kmín a případně zeleninový vývar nebo bujón.
Připravte si zásmažku - rozpusťte si máslo a začněte na něj prášit mletou mouku. Měla by se Vám vytvořit asi takováto kašička:
Nechte ji zhnědnout a teď … musíte zásmažku dostat do polévky. Jak přesně na to, Vám bohužel neporadím. Mně se zásmažka trošku zdrcla a vytvořila malé hroudečky. Podle mého nejlepšího food kritika, mého manžele, se musí tato kašička pomalu vmíchávat do vařící polévky, kterou celou tu dobu mícháte.
Nakonec jsem ale i já dopadla dobře. Když se mi zásmažka trošku zdrcla, nechala jsem polévku povařit ještě další hodinu a nakonec mi vytvořila krásnou texturu polévky, vznikla krémovitá polévka. :)
Mezitím, než tedy necháte povařit zásmažku si připravte “těsto” na nočky. Já jsem použila 3 vajíčka, ale stačily by jen 2. Rozkvedlejte si (ach ti Moraváci) v hrnečku 2 celá vajíčka a pomalu přidávejte mletou mouku. Hmota, těsto, musí být dostatečně hustá. Je lepší, když bude hustá, protože pokud bude řídká, těsto se Vám rozdrcne do celé polévky a nevytvoří nočky.
Kousky těsta dávejte do vařící, ještě bublající polévky lžičkou. Vždy ji namočte do polévky, ať se Vám těsto lépe nabírá a také lépe sjíždí ze lžíce do polévky.
Ještě chvíli povařte, asi 15 minut. A můžete podávat.
No a jak je vidět, tak u nás chutnalo…
Láska prochází žaludkem
Všechno to začalo, když jsem potkala Davida, mého může. Pro něho, jakožto velkého labužníka, je jídlo naprostou vášní.
A právě od Davida jsem se naučila docenit základní, “obyčejné” potraviny. Které když se tím správným způsobem dají dohromady, vytvoří jídlo dotažené k své dokonalosti.
Taky jsem se od něj naučila využívat lokální sezonní potraviny a vážit si lokálních zvyklostí. Naší společnou slabostí je cestování. Na každém novém místě, které navštívíme, se proto snažíme poznat nové lokální produkty a chodit do vyhlášených lokálních putyk. Kde jinde totiž poznáte novou zemi zblízka, když ne ve společnosti místních při sklence domácí pálenky?
Naše obliba místních potravin šla tak daleko, že jsme se před pár měsíci rozhodli rozjet projekt www.Nalok.cz - Nakupujte lokálně. A tak po večerech a nocích programujeme a vymýšlíme, jak jen pomoct českým farmářům a výrobcům dostat ty nejlepší produkty na nás/Váš stůl.
Tento blog bych proto chtěla věnovat všem nadšencům a labužníkům. Nečekejte recepty podobné kdejaké kuchařce, spíš domácí vychytávky a postřehy, které různě s manželem nabíráme na svých cestách po světě.
Tento blog bych taky chtěla věnovat našim mamkám za to, že nás naučily základům vaření. A našim taťkům, kteří byli vždy vděční strávníci.
A taky bych ho chtěla věnovat svému nejlepšímu food kritikovi.
Ať Vám chutná.
Michaela
P.S. Při našem společném vaření se budu řídit jen jednou zásadou:
Potraviny, které budu/případně budete používat, musí být krásné. Musí Vám vonět, musí se Vám líbit.
To je jeden z nejlepších prvotních (a základních) předpokladů, jak vytvořit špičkový pokrm.
Pečená rajčata z místního farmářského trhu
V posledním čísle časopisu Food and Wine jsem našla zajímavý recept na pečená rajčata. Autor sliboval rajčata chutnější a štavnatější než sušená, tak jsem si řekla, že se tomu podívám na zoubek…
Budeme potřebovat:
1,5 kg rajčat
1 hlavičku česneku
4 větvičky tymiánu (já jsem použila rozmarýn)
Olivový olej
(Z tohoto množství uděláte asi jednu zavařovačku pečených rajčat.)
Je vcelku jedno, který druh rajčat si vyberete (autor doporučoval rajčata oválná, já jsem si nakonec vybrala obyčejná, kulatá). Rozkrojte je na půl a vyjměte dužinu. Můžete taky vykrájet tvrdší části rajčete, nebudete je pak muset vykrajovat při konzumaci.
Předehřejte si troubu na 165° C (rajčata jsem pekla v plynové troubě). Zatím si připravte větší plech, potřete jeho celou plochu olivovým olejem (asi 3-4 polévkové lžíce) a naskládejte na něj rajčata ořezanou stranou dolů, jednotlivé stroužky česneku (ještě nerozbalené) a větvičky tymiánu (nebo rozmarýnu).
Rajčata na povrchu opatrně mírně nařízněte (pomůže Vám to k jejich snadnějšímu oloupání po prvních 45 minutách).
Dejte péct na 45 minut.
Po prvních 45 minutách se Vám na šlupce rajčat začnou dělat varhánky. Rajčata proto opatrně oloupejte a obráťte na druhou stranu.
Pečte dalších 60 minut.
Po dalších šedesáti minutách rajčata opět otočte a nechce dopéct - zhruba po hodině rajčata vytáhněte z trouby a nechte vychládnout. Posolte a popepřete (doporučuji čerstvě rozemletý pepř - je krásně voňavý a velmi chutný).
Pečený česnek můžete zatím oloupat. Do sklenice vkládejte rajčata a prokládejte je pečeným česnekem. Nakonec vše zalejte olivovým olejem (olivového oleje nalejte asi 1cm nad úroveň rajčat).
V lednici můžete skladovat rajčata až 2 měsíce. Pokud se je rozhodnete zamrazit, pak Vám vydrží až 6 měsíců. (Osobně je do mražáku asi dávat nebudu, je jich příliš málo a nejspíš je stějně sníme běhěm pár týdnů..)
Snad Vám budou chutnat!
